restaurování v české republice / tradice / současnost / perspektiva

 

kdo rozhoduje o licencích?

září 2006

Ministerstvo kultury, zajisté. (Chtělo by se rovnou říci: bohužel, ale nač začínat další z planých lamentací nad neexistencí komory…) A proto, aby vůbec rozhodovat mohlo v otázkách dominantně odborných, zřídilo si k ruce odbornou komisi.

Patřilo k folklóru divokého počátku 90. let, že některým z úředníků dotyčného ministerského odboru se její existence příliš nezamlouvala. A tak rozhodovali sami, komise nekomise. Když s tím komise sekla – proč by měla být někomu někde pro žert – rozhodovali bez ostychu nadále. Co Čech, to restaurátor, napadne mnohého, kdo popatří na seznam tehdy udílených oprávnění.

Patřilo k lepším mravům konce 90. let a počátku nového milénia, že tato praxe skončila. Názor komise, kterou tvoří sestava odborníků rozhodujících hlasováním, takže dopady případné podjatosti toho či onoho jsou prakticky minimalizovány, byl po odborné stránce úředníky bezvýhradně respektován.

Zdá se, že staré časy se vracejí. Úřednice nyní opět usoudila, že názor komise vyjádřený jednoznačným hlasováním je odborně vadný. A tak prostě sama rozhodla jinak a licenci absolventu speciálního restaurátorského ateliéru vysoké školy udělit odmítla. Někam prý zatelefonovala, aby si svůj názor potvrdila… (Dobrý námět – řešme odborné posudky po telefonu, alespoň komisaři nebudou v Nostickém paláci darmo prošoupávat tépichy a ušetří se za kafe.)

Defekt v rámci defektního systému. Je to absurdní, je to nepřijatelné. Je to právně nenapadnutelné. A od úřednice, která se ostatně před pár lety nerozpakovala zápis z téže komise zfalšovat, nakonec očekávatelné. Ministři a ředitelé se poslední dobou střídají jako diví. Podúředníci zůstávají. Jenom jestli by to občas nemělo být naopak – když už nejsme 16 let schopni pohnout s příslušnou legislativou bez ohledu na délku funkčního období toho či onoho rezortního šéfa.

Otázkou je, jak dlouho bude komise podobná zesměšňování své odborné kompetence akceptovat.


Martin Pavala