restaurování v české republice / tradice / současnost / perspektiva

 

zrušení rozkladové komise

pro oblast restaurování kulturních památek

prosinec 2006

Dne 27. listopadu byla příkazem ministra kultury zrušena specializovaná rozkladová komise pro oblast restaurování kulturních památek a její působnost opět převzala jediná univerzální rozkladová komise, zřízená v roce 1995.

Přes půl druhého desetiletí už Ministerstvo kultury okázale ignoruje emancipační snahy valné části restaurátorského oboru a zatvrzele nepouští z rukou rozhodovací pravomoci při udělování oprávnění k restaurování. Nedostatečnou odbornost supluje pomocí Komise pro restaurování, která je ovšem pouze poradním orgánem bez jakýchkoli pravomocí – když se to z nějakého důvodu hodí, může být její názor zcela ignorován. Zpětná vazba prakticky neexistuje, o čemž svědčí fakt, že přes řadu evidentních zásadních odborných pochybení nebyla jediná vydaná licence odejmuta – když už k tomu jednou došlo, dotyčný postižený ji obratem vysoudil zpátky, což bylo pro MK vítaným alibistickým argumentem, aby se o něco podobného již nikdy nepokusilo… Úřednické ambice podpořené špatným, mnohokrát látaným zákonem se tak vybíjejí na těch, kdo mají pro restaurování nezpochybnitelnou kvalifikaci – absolventech vysokoškolských speciálek, kterým je rozsah licencí nesmyslně redukován bez ohledu na akreditovanou náplň příslušných studijních oborů.

Jednou z pojistek proti odborně defektním rozhodnutím měla být specializovaná restaurátorská rozkladová komise (rozkladová komise je poradním orgánem ministra při odvoláních vůči prvoinstančním rozhodnutím), zřízená v únoru tohoto roku. Prvé zasedání této komise plně prokázalo její smysl a nutnost participace odborného názoru při formulaci právních stanovisek; to bylo ostatně i důvodem jejího vzniku, podmíněného dlouhodobě špatnou zkušeností s doporučeními "velké" rozkladové komise.

Nyní tedy – z ničehož nic, zřejmě v rámci restaurace starých pořádků, lhostejno zda osvědčených nebo pochybených – pan ministr v demisi restaurátorskou rozkladovku zrušil. Má na to jistě svaté právo. Otázkou však zůstává – proč. Lze se domnívat, že někteří členové komise nemuseli být vhod ministrově pravé ruce pro památkovou péči, byvšímu náměstku a nyní sekčnímu šéfovi ing. Novákovi. To by se však dalo řešit prostou personální výměnou. A tak se nad zrušením tohoto grémia (zcela nepolitického, nemohoucího cokoli ovlivnit krom své úzce vymezené poradní kompetence) vznáší nejen otazník, ale i tak trochu nevoňavý odér... Pozitivní na celé věci je, že alespoň víme, s čím může restaurátorský obor při zachování této mocenské konstelace počítat.

Martin Pavala