restaurování v české republice / tradice / současnost / perspektiva

 

informace o valné hromadě
Asociace restaurátorů

19. dubna 2006

Valná hromada se uskutečnila 19. dubna tradičně v pražském Mánesu. Po vyslechnutí a schválení zprávy Kontrolní a revizní komise referoval předseda AR doc. Petr Kuthan o setkání zástupců profesních organizací střední Evropy s reprezentací E.C.C.O. v Bardejově a o přijatém komuniké. Vedoucí nově zřízeného odboru restaurování Národního památkového ústavu PhDr. Jakub Vítovský informoval o zřízení odboru, jeho záměrech a o úmyslu zřídit v nejbližší době odborné expertní grémium, které by s NPÚ spolupracovalo při realizaci restaurátorských prací, a požádal Asociaci o delegování členů. Asociace tuto iniciativu po diskusi přivítala a pověřila Radu výběrem příslušných osobností. Jednatel Přípravného výboru České komory restaurátorů Martin Pavala, akad. mal., poté podrobně informoval o všech aktivitách Přípravného výboru.

Následně proběhla diskuze, týkající se zejména otázek spojených s přípravou komory a s návrhem opatření v oblasti restaurování ve sféře NPÚ. V souvislosti s deklarovaným předpokladem magisterského vzdělání pro samostatný výkon restaurátorské činnosti byly vysloveny obavy, zda se členy komory budou moci stát všichni držitelé současného oprávnění k restaurování MK ČR, z nichž mnozí tuto podmínku nesplňuji a ani splňovat nemohou. V odpovědi bylo konstatováno, že deklarovaný požadavek je nutno chápat jako dlouhodobý cíl, jehož splnění je podmíněno především možností toto vzdělání získat, ať už formou řádného studia nebo v rámci programů celoživotního vzdělávání, v nichž může právě komora sehrát velmi podstatnou roli. Zákon o komoře nemůže v žádném případě uplatňovat nějakou retroaktivní selekci – každý současný držitel restaurátorské licence kterékoli specializace se stane členem komory, projeví-li o členství sám zájem a splní zjednodušené podmínky přijetí (složení slibu apod.). Z další diskuse jasně vyplynula aktuálnost požadavku komory jako standardní plnoprávné profesní organizace v základních intencích návrhu zákona z roku 1992.

Z praxe byl v diskusi reflektován např. případ absurdního výkladu rozsahu restaurátorského oprávnění, kdy držitel oprávnění k restaurování malířských děl (bez omezení) byl vyřazen z výběrového řízení, neboť podle názoru zadavatele nesplnil požadavek oprávnění k „restaurování obrazů na plátně“. Podobné excesy nejsou ojedinělé a jsou důsledkem špatné legislativy, jejíž součástí je i problematický „Třídník restaurátorských prací“, a nedostatečné formální i obsahové stránky takzvaných licencí.

V diskusi nad „návrhem opatření“ konstatovalo několik kolegů, že se setkali ve svých regionech s poněkud podrážděnými reakcemi památkářů, kteří tento návrh obdrželi od NPÚ k vyjádření. Bylo konstatováno, že návrh výrazně směřuje k žádoucímu zprůhlednění podmínek při zadávání restaurátorských zakázek a posílení aspektů specifické restaurátorské odbornosti při jejich zadávání, průběhu i kolaudaci a v žádném případě není nijak namířen proti odborným zájmům památkové péče. Valná hromada s návrhem posléze vyslovila jednoznačný souhlas s tím, že zakládané odborné grémium NPÚ chápe jako náhradu nerealizované Rady pro restaurování.

Účastníci valné hromady vzali na vědomí informaci o zamýšleném vzniku Unie restaurátorů. Valná hromada necítila potřebu tento krok komentovat, neboť Unie i její zakladatelské subjekty jsou prozatím programově nečitelné a vymezují se dosud spíše negativně. Asociace restaurátorů je názorově dlouhodobě konzistentní a je otevřena ke konstruktivní spolupráci s kýmkoli, s kým se shodne v základních programových cílech. V tomto smyslu přijala valná hromada i příslušné usnesení.