restaurování v české republice / tradice / současnost / perspektiva

stanovisko komise pro restaurování

ke zřízení Metodického centra konzervace při Technickém muzeu v Brně

Vznik projektu "Metodického centra konzervace" při Technickém muzeu v Brně (dále jen "MCK") je odůvodňován přijatými vládními usneseními. Úkol, obsažený v usnesení vlády ČR k návrhu dalšího řešení situace povodněmi zasažených dokumentů státních organizací a organizací spravujících kulturní dědictví č. 216 ze dne 3. března 2003 pod bodem III 1 a), ukládá ministru kultury zajistit rozmrazení, vysušení, desinfekci a následně konzervaci a restaurování vybraných knižních dokumentů a sbírkových předmětů povodněmi postižených organizací v Technickém muzeu v Brně, případně na odborných pracovištích příspěvkových organizací Ministerstva kultury. K zajištění tohoto úkolu má ministr kultury ve spolupráci s ministrem financí zajistit při přípravě státních rozpočtů na léta 2004 až 2008 finanční prostředky na úhradu nákladů spojených s činnostmi podle bodu III/I a) uvedeného usnesení. Z tohoto dokladu nevyplývá zřízení MCK podle prezentovaného projektu.

Projekt byl představen na semináři 18. a 19. února 2003 a zároveň prezentován na webových stránkách muzea. Na semináři 15. 5. 2003 byla prezentována podstatně odlišná verze, ze které byly vypuštěny některé nejvíce kontroverzní části (aniž by se změnil rozpočet) a některé části (např. způsob desinfekce papíru) byly zásadně změněny. V písemné podobě je k dispozici pouze jedna varianta, ta, na kterou byla přislíbena dotace. Tento projekt nemá ani zdaleka standardní úroveň běžných grantových projektů, přesto byl akceptován.

Vzhledem k tomu, že po odstranění následků povodňových škod by měla investice, vložená do vybudování MCK, trvale sloužit při ochraně movitého kulturního dědictví, a to nejen archívních a knihovních fondů, ale i ostatních druhů sbírkových předmětů, je bezpodmínečně nutné již před přípravou projektu jednoznačně definovat cíle projektu a přesně specifikovat jednotlivé druhové okruhy konzervačních a restaurátorských zásahů, které by mělo MCK zahrnout do své náplně. Za účasti odborného grémia by mělo být nejprve rozhodnuto a zváženo následující:

Finanční náročnost a dopady na státní rozpočet při zřízení MCK nebo alternativně při již stávajících specializovaných pracovištích. Komise Ministerstva kultury pro restaurování, sekce restaurování uměleckých a uměleckořemeslných děl (dále jen „Komise“) navrhuje posílit kapacitu již fungujících oborově specializovaných pracovišť v přímé vazbě na restaurátorský proces, která mají kvalitní výsledky standardní úrovně, presentovatelné na mezinárodní odborné scéně. Tato pracoviště byla formována reálnými požadavky praktického výkonu profese a svou personální strukturou i přístrojovým vybavením z něho vycházejí.
 

 

Konkrétní připomínky k projektu MCK

Nejsou k dispozici informace o řešitelích ani o celkovém personálním zajištění projektu, navrhované přístrojové vybavení není přesně specifikováno (ani sestavou, ani cenou, ani výrobcem). Neexistují žádné výzkumné projekty, související s jeho použitím, které by měly nějaký cíl, časový průběh řešení a které by mohly být kontrolovány a oponovány. Požadavky přístrojového vybavení jsou neadekvátní uváděným účelům a ve většině případů s deklarovaným záměrem vysoušení zmrazených fondů vůbec nesouvisí.

Záměr nakoupit vědecké přístroje prostřednictvím generálního dodavatele je naprosto unikátní a nehospodárný (i když legální). Tyto přístroje jsou obvykle skládány z jednotlivých komponent podle konkrétní potřeby uživatele a jejich cena se podle vybavení může lišit až o stovky %. Navrhovaný nákup přes prostředníka nezaručí optimální poměr ceny a účelnosti. Navíc skutečnost, že pro některé z nich nebude v dohledné době možné zajistit kvalifikovanou obsluhu, špičkové přístroje de facto degraduje.

Je třeba rozlišit tři různé cíle:

  • Vybudovat centrální pracoviště pro vysoušení zmrazených papírových fondů
  • Vybudovat školicí metodické centrum konzervace
  • Velkolepě vybavit ukázkové analytické pracoviště.
  • První dva cíle jsou deklarované, zatímco navrhované přístrojové vybavení odpovídá třetímu.

    ad 1)
    Budování dalších mrazicích prostor je neekonomické. V každém regionu existují velkokapacitní mrazírny, které mohou být v případě nutnosti použity. (Je běžné, že je s vlastníkem mrazíren uzavřena dohoda v rámci preventivních opatření proti živelným katastrofám, umožnění využití těchto mrazíren může být i nařízeno centrálním integrovaným záchranným systémem - viz Modrý štít.) Vozit mokré dokumenty ze všech koutů ČR do Brna může být, zejména v případě živelné pohromy, v krátkém čase těžko realizovatelné. Náklady v průběhu mrazení jsou přibližně stejné v jakýchkoli mrazírnách. Lze předpokládat, že mrazicí prostory v konzervačním centru nebudou stále využity a pokud zrovna nebude povodeň, bude to mrtvá investice.

    Je-li vakuová komora 12m3 (pomoc z Holandska) určena pro jiný typ sušení (lyofilizaci), který je pro většinu listinného materiálu zcela postačující, je neekonomické a nerozumné ji přestavovat. Je zde riziko, že z fungujícího profesionálního zařízení bude nefunkční  "samorob" ne-li přímo "nepodarek".

    Navržený způsob sterilizace γ-zářením se používá pro likvidaci hmyzu, ale není vhodný pro likvidaci plísní na historickém materiálu. Plísně vyžadují daleko vyšší dávky ozáření než hmyz. γ-záření je pro jejich likvidaci účinné pouze při zvýšené teplotě a vlhkosti a tyto podmínky dohromady působí na papír silně degradačně. Při nižších dávkách ozáření je zde nebezpečí vyvinutí odolnějších kmenů plísně. Na toto téma existuje množství fundovaných studií (již cca 20 let starých), na jejichž základě bylo od této metody sterilizace upuštěno (všude na světě). Vůči plynné sterilizační látce (neznámého složení) z Ruska, která by byla vysoce toxická pro plísně a zcela netoxická pro člověka, lze pociťovat skepsi, jako vůči všem zázrakům z Ruska. Další navrhovaný způsob - sterilizace ethylénoxidem - je v současné době nereálný. Je velmi pravděpodobné, že na základě studie EIA - Environmental lmpact Assessement, která je ve všech případech nutným předpokladem pro rozhodování o povolení stavby či provozu, nebude jeho realizace možná. (Záměr plánovaného zařízení nebyl z tohoto hlediska posouzen, jak bývá obvyklé.) Navrhovatelé si evidentně neuvědomují veškerá rizika, která práce s ethylénoxidem přináší (kromě toxicity i nebezpečí výbuchu, vznícení…) a neznají současnou legislativu pro nakládání s nebezpečnými látkami. Daleko ekonomičtější by bylo využít stávajících kapacit v SÚA nebo použít nějaké mírnější formy dezinfekce. Podle zkušeností pracovišť, která své fondy již vysušila, nebývá mikrobiální znečištění rozmrazených fondů příliš vysoké, neboť většina mikroorganismů je hlubokým zmrazením decimována.

    Při sušení materiálů mohou nastat komplikace s některými materiály - fotografie, kožené vazby... TMB nemá žádné odborníky ani zkušenosti v této oblasti. TMB má sice odborné restaurátory, ale restaurátory kovu, strojní inženýry.

    Žádný z navrhovaných analytických přístrojů není nezbytný pro sušení papíru, ani vhodný pro jeho analýzu. Naopak není navržena jediná metoda pro studium degradace papíru.

    ad 2) 
    Navrhované metodické centrum nemá zatím pevnou koncepci, váže se na dosud neexistující studijní obor - viz dále. Hodlá prakticky školit muzejní konzervátory, tomu ovšem neodpovídá navržené vybavení.

    ad 3)
    Navržené diagnostické metody jsou vybrány nekoncepčně, nepokrývají ani analytiku papíru, pro jehož záchranu je pracoviště údajně budováno, ani analytiku ostatních hist. materiálů, pro které by měly být užívány později. Kvalifikovaně pokrývají oblast analýzy kovů, ostatní materiály neuvažují, respektive přístrojové vybavení z oblasti organické analýzy je navrženo bez znalosti problému a potřeb. Návrh nevychází ani z potřeb ostatních muzeí, neboť ta se o projektu teprve dozvídají. V několika případech (těch nejdražších přístrojů) se jedná o stroje, které bývají sestavovány na míru potřebám zákazníka a podle toho se jejich sestavy liší. Liší se tedy použitelností i cenou (rozdíly mohou činit i několik set %). Už s výběrem těchto přístrojů, resp. s definicí rozsahu jejich vybavení (včetně typů databází a softwaru) by měl pomáhat odborník, který má konkrétní požadavky na jejich funkci. Pro tyto analytické metody není zajištěna kvalifikovaná obsluha. V optimálním případě by pro jeden přístroj měli být dva pracovníci.

    Navržený způsob diagnostiky sušení - "monitoring hmotovou spektrometrií vody a dalších sloučenin, uvolňujících se při sušení" -  může být pouze důsledkem neznalosti této analytické metody. Hmotová spektrometrie se používá k přesné detekci látek v plynné fázi, ale obvykle až jako poslední stupeň za některou rozdělovací metodou, např. za plynovou chromatografií. Hmotový spektrogram bývá dosti složitý i pro vyhodnocení jedné organické sloučeniny. V tomto případě lze předpokládat, že za vyšší teploty se ze sušených materiálů může souběžně uvolňovat poměrně velké množství organických látek (barviva, klížidla, lepidla, inkousty, látky používané při činění kůže, látky používané při minulých konzervačních zásazích včetně insekticidů a fungicidů, fenoly, pryskyřice, organická pojiva, produkty rozkladu jednotlivých materiálů…) a naprosto nedefinovatelných nečistot. Vyhodnocení takového spektrogramu je prakticky nemožné. K průběžnému monitoringu tato metoda není vhodná.

    SEM = skenovací elektronová mikroskopie. Jedná se o zobrazení povrchu v odražených elektronech při velkých zvětšeních (běžně až několik set tisíc). Obraz je v různých odstínech šedi a s malou hloubkou ostrosti. Tato metoda je vhodná pro studium morfologie povrchu, pro studium depozice různých konzervačních materiálů nebo pro identifikaci některých biologických činitelů - plísní, bakterií. Vzorek je umístěn do komory s vysokým vakuem a jeho povrch musí být vodivý - pokryt monomolekulární vrstvou kovu nebo uhlíku. ESEM = skenovací elektronová mikroskopie v environmentálním modu. V tomto případě není nutný vodivý povrch vzorku, ale také není možné dosáhnout nejvyšších zvětšenÍ. Tento způsob měření (ESEM) má použití zejména pro biologické preparáty v transmisi a pro biologický materiál, který nelze vysušit. Hlavní půvab SEM mikroskopie spočívá v jejím možném spřažení s RTG-fluorescenčním analyzátorem (s tzv. mikrosondou energodisperzním nebo vlnově disperzním RTG analyzátorem), který umožní prvkovou analýzu v mikroměřítku, ale tuto variantu písemný návrh nezmiňuje. Naopak na semináři bylo uvedeno, že přístroj bude vybaven energo i vlnově disperzním analyzátorem a back scattered detektorem. Cenové rozdíly jsou několik milionů. Tato metoda však nikdy není nedestruktivní, resp. je nedestruktivní vůči vzorku - ten je však nutné odebrat! Cit. z projektu MCK: "metoda vhodná pro originály dokumentů bez odběru vzorků a pokovení povrchu, možnost studia zmraženého materiálu a fázových přechodů mezi ledem, vodou a vodní párou". I v největší vyráběné komoře lze pozorovat či analyzovat objekty o průměru maximálně 10 cm. Větší objekt tam sice lze umístit, ale nelze s ním pohybovat, může být tedy analyzován či zobrazován pouze ve svém středu. Studium fázových přechodů by bylo případně možné, ovšem jen s použitím Peltierova stolku, který nepatří k běžné výbavě přístroje. Studovat zmražené balíky dokumentů v SEM rozhodně není možné, navíc to nemá smysl. Při rychlém zmrazení vznikají malé krystaly, při pomalém velké, velké krystaly nadělají větší škodu než malé... Nicméně např. pro studium archeologických materiálů je SEM, resp. ESEM bezpochyby velmi přínosný.

    RTG projekční mikroskopie - mikroRTG-tomografie, je vhodná pro studium objektů nehomogenního složení, kovových objektů nebo objektů s kovovou kostrou, čepy apod. Pro studium papírových dokumentů nemá význam.

    Technický RTG "pro třídění papíru podle obsahu kovů"  má význam pouze pro analýzu kovových objektů a objektů s kovovou kostrou a pro studium podmalby pigmenty na bázi těžkých kovů. Totéž by údajně měla řešit "tomografie". Pokud by byla zvolena pro sušení papíru mikrovlnná metoda nebo sušení s dielektrickým ohřevem, je třeba vše kovové odstranit. I to je důvod pro použití horkovzdušné metody nebo lyofilizační komory z Holandska, kde přítomnost kovu nečiní problémy. (Ta ovšem rovněž nemůže být použita pro sušení fotografií, obdobně jako jiné vakuové metody.)

    Následující analytické metody jsou uvedeny v projektu, ale na semináři 15.5. nebyly zmíněny nebo byly "odloženy k pozdější realizaci" (aniž by se změnil rozpočet nebo nároky na personální obsazení). Tím by byly de facto zcela vyloučeny všechny metody organické analýzy:

    Tomografie - jaká tomografie? RTG nebo NMR? To je zásadní rozdíl, jak v analytických možnostech, tak v ceně. Má-li být použita "pro studium prostorové struktury zmraženého balíku - prostorové rozložení ledu a dutin, kovových předmětů apod.", byl by to opravdu velký luxus. I když pro jiné materiály by obě tyto metody mohly být užitečné, pro papír nikoli. Obě tyto metody jsou velmi drahé a ve zdravotnických zařízeních běží ve tří směnném provozu. I kdyby v tomto případě fungovaly pro všechna muzea, galerie a podobné instituce, byly by pravděpodobně vytíženy jen z několika procent.

    Vysokomolekulární hmotnostní spektroskopie "pro diagnostiku barviv a pigmentů, inkoustů, klížidel - diagnostika barviv, inkoustů, klížidel…" - toto použití je možné, ale zejména pro organická barviva je velmi těžko vyhodnotitelné. Tato analýza se používá obvykle až jako finální detekce látek, rozdělených chromatografickou analýzou, pro analýzu pigmentů (anorganických) je zcela nepoužitelná. Navíc je její cena ve srovnání s jinými analytickými metodami (používanými pro tento účel) řádově vyšší.

    Ramanova spektrometrie - rozsah použití opět velmi záleží na volbě přístroje. S Fourrierovou transformací by mohla sloužit i k navrhované analýze (barviva, pigmenty, inkousty, klížidla). Nedestruktivní analýza přichází v úvahu pouze u Ramanovy spektrometrie s mikroskopem, pokud se ovšem analyzovaný objekt vejde pod objektiv při zachování pracovní vzdálenosti. Tato metoda je ideální doplněk FTIR spektrometrie s mikroskopem - rozšiřuje její možnosti i na řadu anorganických, minerálních látek - může sloužit pro analýzu některých anorganických pigmentů. Z hlediska analýzy papírových dokumentů by byl tento přístroj ze všech jmenovaných asi nejrozumnější akvizicí. Ale pokud je mi známo, v ČR jsou dosud pouze dva exempláře - oba v Praze na VŠCHT. S touto metodou a s vyhodnocením měření je zde velmi málo zkušeností a v dohledné době bude těžké najít kvalifikovanou sílu.

    RTG-fluorescence dává informaci o prvkovém složení materiálu - pro analýzu papíru nemá smysl - je vhodná pouze pro kovy, slitiny nebo minerální pigmenty v dostatečném množství.

    Volba přístrojového vybavení by měla vycházet z potřeb oboru, z dlouhodobých výzkumných plánů a na základě konsensu většiny subjektů, které je budou využívat. Není cílem vybavit pracoviště tak jako žádné jiné, ale vybavit je tak, aby pokrývalo hlavní směry odůvodněných průzkumů - tedy průzkumů, které odpovídají na nějaké konkrétní otázky a které přispívají k uchování kulturního dědictví.

    Seminář Modrý štít, konaný dne 27. 5. 2003 v Národním muzeu, potvrdil skutečnost, že projekt MCK je zcela vzdálen realizaci, že doposud nebyly prováděny ani zkoušky na technologické lince, neboť linka se ještě nezačala stavět a její realizace je velmi vzdálená. Podle sdělení autora projektu ing. Klímy se i s pokusným provozem může začít teprve po dobudování celé linky, zajišťující naprosto perfektní hygienické prostředí s vyloučením veškerých mikrobiologických rizik. Je zřejmé, že při plánovaném procesu vysoušení a sterilizace řízeném z velína a tudíž bez osobního kontaktu obsluhy se zmraženým materiálem nebude i přes plánovanou diagnostiku balíků zmražených knih a archiválií možno od začátku procesu oddělovat cenné od bezcenného, podstatné od zcela zbytečného, jednotlivé druhy materiálů (kromě kovových částí) od sebe apod. Celá metoda je zbytečně složitá, nákladná a časově velmi vzdálená, což znamená, že i udržování zmražených knih a archiválií v kladenských mrazírnách se každým dnem prodražuje.

     

    Personální zajištění projektu MCK

    Aby bylo možné naplnit bod III a citovaného usnesení vády, je nutné neprodleně zahájit práce na rozmrazení, vysoušení, desinfekci a následnou konzervaci a restaurování povodněmi zasažených dokumentů. V písemně zpracovaném projektu MCK je uvedeno, že toto centrum zahájí svoji činnost v září 2003, ovšem za předpokladu splnění podmínky získání potřebné budovy a beze sporu i potřebných finančních prostředků ze státního rozpočtu (i když tato podmínka není v projektu vysloveně stanovena). Jedním ze základních předpokladů však je, aby již v této době byli vytipováni vyškolení kvalitně vzdělaní pracovníci, kteří alespoň vyjádří souhlas s nástupem do pracovního poměru na toto pracoviště.

    Namísto toho počítá projekt MCK s účastí absolventů studia "technologie konzervace a restaurování" na Přírodovědné fakultě Masarykovy university. Tento studijní obor není dosud akreditován, nemá studijní plán, ani odborné pedagogy. Jediný studijní text, který byl pro tento studijní směr publikován, je více než problematický, odpovídá době a hlavně místu vzniku. Mají-li být podle něj vyučováni budoucí odborníci MCK, je pozitivní výsledek předem vyloučen a mínění o odborné kvalitě celého projektuje naprosto zdiskreditováno.

    Velmi závažnou okolností však je naprostá nepřipravenost akreditace tohoto studijního oboru, jehož samotné řízení na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy je poměrně zdlouhavé; vezme-li se v úvahu ještě následná délka studia (není určeno o jaký studijní program se bude jednat), lze konstatovat, že naplnění bodu III a usnesení vlády je zcela utopické. K tomu ještě přistupuje skutečnost, že ve finanční rozvaze potřebných nákladů na zřízení MCK není vůbec pamatováno na finanční dotaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k realizaci studijního programu "technologie konzervace a restaurování" a ani usnesení vlády k předmětné záležitosti neukládá ministryni školství, mládeže a tělovýchovy zajistit finanční prostředky pro uvedený studijní program, pouze ji ukládá podpořit v rámci studijních programů středních a příslušných vysokých škol studijní obory se zaměřením na konzervování a restaurování papíru, což je kvalitativně odlišné studium.

    Celý proces, vedoucí k odstranění škod způsobených povodněmi na knižních dokumentech a sbírkových předmětech, až po stadium jejich konzervace a restaurování, musí probíhat pod vedením a dohledem zkušených restaurátorů na restaurování děl z papíru a pergamenu. Vlastní konzervaci a restaurování mohou pak provádět pouze tito odborníci. Podle Seznamu osob s povolením k restaurování, který vede Ministerstvo kultury, je držitelem příslušného povolení pouze jedna osoba z Brna a bývalého okresu Brno-venkov. Již v 80. letech minulého století byl realizován projekt restaurátorské centrální organizace přímo řízené Ministerstvem kultury - Státní restaurátorské ateliéry. Tato organizace naprosto ztroskotala přesto, že byla ekonomicky i technologicky zabezpečena (do této organizace byla převedena dobře fungující technologická laboratoř s předními odborníky z bývalého Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody), právě z toho důvodu, že nebyli předem zajištěni kvalifikovaní restaurátoři. Právě zkušenosti z tohoto případu by se měly využít při přípravě obdobného restaurátorského centra.

     

    Navrhovaná opatření

    Návrhy Komise na řešení jsou již částečně obsaženy ve výše uvedeném textu, souborně je lze shrnout následovně:

    Oddělit dva spolu nesouvisející projekty - projekt centrálního pracoviště pro vysoušení zmrazených dokumentů a projekt metodického centra konzervace. Oba tyto projekty by měly být dopracovány do takové podoby, aby mohly být podrobeny standardní odborné oponentuře, každý zvlášť a v rozsahu obvyklém pro grantové projekty
    (2 tuzemští a 2 zahraniční oponenti), obdobně jako např. projekty GAČR. V případě zájmu může Komise poskytnout jména předních našich i zahraničních expertů v tomto oboru,

    V případě metodického centra zúžit rozsah na tématiku, kterou se pracoviště NTM tradičně zabývá, pro kterou má kvalifikované odborníky a ve které je nesporně úspěšné - na metodiku konzervace kovů. Součástí projektu by mělo být i jasné zadání pro výběrové řízení na nákup vědeckých přístrojů a předběžné cenové kalkulace od několika výrobců.

    Posílit kapacitu již fungujících oborově specializovaných pracovišť v přímé vazbě na restaurátorský proces, která mají kvalitní výsledky standardní úrovně, presentovatelné na mezinárodní odborné scéně. Tato pracoviště byla formována reálnými požadavky praktického výkonu profese a svou personální strukturou i přístrojovým vybavením z něho vycházejí. Pokud by tato pracoviště měla sloužit jako metodická centra pro další restaurátorské specializace, je nutné opětně jasné zadání pro výběrové řízení na nákup vědeckých přístrojů a předběžné cenové kalkulace od několika výrobců.

     

    Závěr

    Zřízení MCK podle dostupných informací, získaných na semináři ve dnech 18. a 19. února 2003, na webových stránkách muzea a z písemné podoby Projektu MCK, bylo projednáváno na jednání Komise dne 14. 3. 2003. Po semináři dne 15. 5. 2003 byl tento projekt opětně projednáván na jednáních Komise ve dnech 23. 5.
    a 30. 5. 2003. Někteří členové komise zpracovali pro jednání komise písemné stanovisko. Níže podepsaní členové komise stvrzují svým podpisem, že se shodli ve všech bodech na znění výše uvedeného stanoviska.

    Praha, červen 2003

    Doc. Petr Kuthan, ak. soch.
    Mgr. Kateřina Cichrová
    Doc. PhDr. Ladislav Daniel
    PhDr. Ludmila Dmcová
    PhDr. Daniel Ebel
    Ing. Jan Josef
    Ing. Petr Justa
    Jiří Kačer, ak. soch.
    PhDr. Daniela Karasová
    Ing. Ivana Kopecká
    PhDr. Vratislav Nejedlý
    Markéta Pavlíková, ak. mal.
    Jaroslav Prášil
    Doc. Petr Siegl, ak. soch.
    Ing. Jaroslava Stöcklová
    Prof. Karel Stretti, ak. mal.
    Mgr. Martin Široký, ak. soch.
    Jana Tomšů