otázka snímání přemaleb polychromované plastiky

Mojmír Hamsík  /listopad 2006

Problém byl znovu otevřen na symposiu ALMA 2006 Milenou Bartlovou a její názory na přemalby jako důležité svědectví o "životě" plastiky zmíněny ve zvláštním vydání Technologie artis. Jako příklad byla zvolena mimo jiné i Pieta z Chebu, kterou měl podepsaný příležitost restaurovat v roce 1972 za účasti řady odborníků. Plastika byla drasticky deformována ve dvacátých letech 20. století s odůvodněním, že dramatický výraz Panny Marie odstrašuje citlivé věřící. Proto byla odříznuta celá obličejová část hlavy Panny Marie.  Seřezána byla i horní část jejího roucha, dále nohy a paže Kristovy. Odstraněním všech přemaleb a doplňků, na příklad primitivní řezby nové tváře Panny Marie nebo několikanásobných křídových nánosů na plátěných přelepech, zakrývajících staré defekty dřeva, vzniklo sice torzo, avšak nesporně výjimečně cenné vzhledem ke svému původu z doby po polovině 14. století.

Problému respektování přemaleb byla již věnována řada studií s tím výsledkem, že neexistuje jednotné řešení a doporučuje se individuelní přístup.

V uvedeném případě nejde podle názoru podepsaného  o "život", nýbrž spíše o "smrt" výtvarného díla, zaviněnou pochybnými úpravami.

Přemalby polychromie jako historicky významnou složku díla je možné sledovat – jestliže je chceme ponechat – jen v podobě sond, které nám nemohou poskytnout ucelený pohled. Přitom tzv. "povrchová úprava" sochy je její nedílnou součástí. Budeme-li trvat na ponechání přemaleb, ignorujeme tím autorův výtvarný záměr.