poznámka o podrážděných a potrefených

K odpovědi P. Nováka na Zprávu o semináři ALMA

Martin Pavala  /listopad 2006

Je půvabné a bohužel zřejmě signifikantní, jak bezprostředně na sebe vztáhli některá obecná konstatování v mé zprávě prof. Novák a další z VŠCHT. Připomíná to jisté rčení o oněch potrefených. Nebudu reagovat na velmi osobní a velmi urážlivý tón odpovědi pana Nováka. O diskusi tohoto druhu mi skutečně nejde. Nestojím rovněž o diskusi s VŠCHT na téma náplně předmětu oboru ateliérová výuka na Restaurátorské škole AVU. Nechápu, proč bychom ji měli vést...

Zdánlivě žabomyší spor je stále o tomtéž – o charakteru a prioritách restaurování. Argumentace autorů otevřeného dopisu o tom vypovídá nad slunce jasněji. Světe, div se – my na AVU se totiž skutečně domníváme, že pro restaurování malířských děl musí být rozhodující kvalifikací malířské nadání, my se skutečně domníváme, že restaurování charakterizuje do značné míry umělecký přístup, který je pro oponenty jen "iracionální" (!?). Seminář ALMA, ALMA samotná, Archiv historické výtvarné technologie, Technologia artis a další budiž důkazem, že přírodovědnou složku restaurování nijak nepodceňujeme, naopak – ale to už bych jenom mohl opakovat úvod své zprávy, který vyvolal tak zjitřené emoce.