tajnosti nového zákona

Martin Pavala / únor 2008

Je to prazvláštní… Před dvěma lety plédovala odborná veřejnost mocným hlasem za odpovědnou a otevřenou přípravu koncepce nového památkového zákona. Vzrušeně se debatovalo o dvojkolejnosti, odloučení správy památek od odborného výkonu památkové péče, o koncepcích i antikoncepcích. Tehdejší ředitel NPÚ byl cupován na kusy, když zveřejnil koncepci svou. Alespoň ji zveřejnil!

Jak je v kraji zvykem, nestalo se vposled zhola nic. Čas oponou trhnul, garnitury se vystřídaly. Nový ministr (jako všichni před ním) vyhlásil památky za jednu z priorit a k podzimu 2007 slíbil věcný návrh nového zákona. Začíná jaro roku následujícího a o onom návrhu víme pouze, že se připravuje. Neveřejně. Tajně, chceme-li se vyhnout trapným eufemismům. Byla jmenována komise ze zástupců institucí, které nabídly spolupráci. Nabídky jiných institucí byly zdvořile odbyty. Členové komise jsou mimo rámec svých konzultantů vázáni mlčením. Odborná veřejnost, která nemá šanci se z veřejných zdrojů cokoli dozvědět, sice vázána ničím není, ale mlčí překvapivě rovněž. A že by bylo o čem mluvit, soudě alespoň z těch dílčích informací, které tu a tam prosáknou či o nichž se alespoň nepřímo referuje.

Věcný návrh zákona po několika jednáních dotyčné komise vskutku někdy v prosinci spatřil světlo světa. Obsahuje řadu pozoruhodností:

Restaurátorská komora byla opět shozena se stolu. Je smutně signifikantní, že se zpracovatel návrhu vůbec neobtěžoval s nějakou argumentací. Komora nebude, protože není potřeba. Punktum. Garance za výkon restaurování si musí podržet stát. Punktum. Proč argumentovat, když sedím na ministerstvu. Punktum.

Shrnutí základních argumentů pro Komoru k oněm neexistujícím protiargumentům publikujeme zde.