restaurování v české republice / tradice / současnost / perspektiva

autorskoprávní povzdechnutí

Martin Pavala  /2003

Porevolučním směřováním restaurátorského oboru se jako příslovečná červená nit táhne otázka tvůrčího charakteru restaurátorské činnosti a jeho právního zakotvení v autorském zákoně. Nepochybně jde o problém dosti zásadní, o kterém stojí za to diskutovat. Připomínám jen, že až do rozsáhlých (a dnes už víme, že mnohdy zbrkle neuvážených) legislativních změn po roce 1989 restaurování výtvarných děl do autorského zákona zahrnuto bylo, byť jaksi nepřímo. A nebylo to prioritně z důvodů daňových (daň z literární a umělecké činnosti, vzpomínáte?); šlo o fundamentální výraz charakteru toho, jak bylo restaurování u nás v duchu tradice školy prof. Slánského chápáno, o výraz jeho sounáležitosti s ostatními uměleckými obory. Čas oponou trhnul a všechno bylo jinak; jen si nejsem jist, zda v tomto případě šlo o změnu k lepšímu. Restaurování z autorského zákona vypadlo, na dlouhá léta se stalo běžnou podnikatelskou živností, z následků čehož se bude jak obor sám, tak památkový fond vzpamatovávat ještě dlouho a v mnoha případech již nebude žádoucí resuscitace možná, neb mnoho pacientů pomřelo. Jakkoliv se situace dnes již poněkud zlepšila, obor se stále potácí ve stavu jakési neukotvenosti, což platí nejen pro českou kotlinu a moravské luhy. Bez nároku na hlubší argumentaci si dovolím jen několik osobně podbarvených impresí.

Setkal jsem se často s argumentem, že restaurování nelze považovat za tvůrčí či uměleckou činnost z toho prostého důvodu, že jím nevzniká nové dílo. Již v tomto tvrzení je chyba. Restaurování je druhem interpretace, je zpracováním díla původního. O vyloučení jakýchkoli tvůrčích aspektů restaurátorovy práce by bylo lze uvažovat snad jen v případě, kdy by bylo možné dokonale poznat a dokonale rehabilitovat původní stav restaurovaného díla, nebo kdybychom redukovali restaurování na přísnou konzervaci jen a pouze dochovaného stavu díla. Ani jedno, ani druhé však není možné. Zjistit dokonale původní stav díla nelze již z prostých důvodů fyzikálních či chemických změn jeho materie. Pouhá konzervace (jež beztak není možná bez částečné proměny materiálu díla) pak zachovává toto dílo pouze jako historický dokument a nezajímá se o jakékoli zpřístupnění jeho obsahových hodnot nebo rehabilitaci užitných funkcí. Uvědomme si rovněž, že dílo je začasté zachováno jen ve větším či menším fragmentu, který je třeba vhodnou formou prezentovat. Volba formy této prezentace vychází z jistých apriorních požadavků, avšak její tvorba je tvorbou a ničím jiným. Restaurování evidentně je tím, co autorský zákon nazývá tvůrčím zpracováním díla původního, o to komplikovanějším, že zacházejíce bezprostředně s hmotou díla původního ji musí bezvýhradně respektovat. Restaurování, jakkoliv multidisciplinární, je ve své interpretační složce, prolínající se všemi etapami restaurátorského procesu, prací výsostně individuální, subjektivní. Svěřme modelově jeden fragmentálně dochovaný obraz stovce špičkových restaurátorů. Dostaneme sto různých obrazů, přičemž jeden každý bude stále původním dílem – pouze subjektivně interpretovaných. (Jak také jinak – což existuje nějaká objektivita v umění a jeho vnímání? Pak by mohly restaurovat počítače.) Stejně jako dva interpreti nezahrají stejně Bacha, aniž by v obou případech přestal být Bach Bachem. Restaurátor mnohdy interpretuje partitury, v nichž chybí nejen tu a tam nota, ale celé takty – v interpretovaném díle však nesmějí být rušivé cezury.

V porovnání kreativně-duševní náročnosti toho, co autorským dílem právně je a co jím není, shledávám mnohé paradoxy. Nedokáži se jaksi vypořádat s tím, že řeším-li a realizuji desítky ryze výtvarných problémů prezentace tu rozpadající se gotické madony, tu nezřetelných fragmentů nástěnné malby, nevyvíjím dle našeho práva duševní činnost hodnou pozornosti, přestože tvůrčích sil mi na konci zbývá tak na kreativní zalití silného kafe. Přistavím-li k soše stativ, nasvítím a cvaknu spouští fotoaparátu, mohu výsledný produkt opatřit copyrightem (což je zajisté v pořádku), přestože mě stál milióntinu duševní námahy, než fotografovaný objekt.

Před pár lety proběhla velmi poučná diskuse mezi Ministerstvem kultury a Komorou architektů na téma, zda rekonstrukce historického objektu je autorským architektonickým dílem. Přinesla dosti jednoznačnou odpověď – ano, je. Zachází-li restaurátor s materií dochovaného uměleckého díla, cosi s ním vymýšlí, cosi z něj ubírá, cosi k němu přidává, čímž jej mění, a to zhusta dosti podstatně, tvůrcem není. Zachází-li architekt s hmotnou materií dochovaného uměleckého díla, cosi s ním vymýšlí, cosi z něj ubírá, cosi k němu přidává, čímž jej mění, a to zhusta dosti podstatně, tvůrcem je. Pozor – nejde mi o copyright, jímž architekt opatřuje projektovou dokumentaci, nikoli samotnou stavbu, ale o právní vyjádření charakteru činnosti.

Ačkoliv jsem hluboce přesvědčen – ne, ačkoliv vím, jako desítky mých kolegů, že restaurování je plnohodnotnou tvůrčí činností, srovnatelnou i z právního hlediska s prací jiných výkonných umělců, navrhli jsme podstatně skromnější formu začlenění práv restaurátorů do autorského zákona. Text, který zformuloval prof. Knapp, takto jedna z největších právních autorit v této oblasti, zní:

Předmětem práv restaurátorů uměleckých děl jsou tvůrčí umělecké výkony, jimiž restaurují díla výtvarných umění.

Podmínkou vzniku práva restaurátora je, aby restaurované dílo bylo opatřeno značkou ® s připojením jména restaurátora a roku dokončení výkonu. Značka musí být umístěna na takovém místě a takovým způsobem (např. na rubu plátna obrazu, na opěrné ploše sochy apod.), aby neznehodnocovala restaurované dílo a nevyvolávala omyl o svém účelu.

Restaurováním uměleckého díla není vytvoření uměleckého díla nebo jeho částí, které již zanikly a pro jejichž obnovení chybí podklady nepřipouštějící pochybnost o původním vzhledu díla.

Obsah práva restaurátora tvoří právo na ochranu původství k výkonu restaurátora.

Právo restaurátora trvá 25 let od konce roku, v němž došlo k dokončení výkonu restaurátora.

Žádám Ministerstvo kultury, aby se tímto návrhem, jenž mu byl předán již před několika lety a který je v plném znění i se zdůvodněním k dispozici v archivu tohoto serveru, seriózně zabývalo v rámci novelizací autorského zákona i v rámci formulace nové koncepce péče o naše kulturní dědictví.
 

(Autor je restaurátor)